Popis trasy:
15.8. - 10.9. 2013
Začínáme ve vesnici Kalai-Khumb odkud jedeme po Pamir highway přes města Rushan, Khorog a Murgab do Karakulu ležícímu u hranic s Kyrgyztánem. Zpět se vracíme
údolím řeky Bartang, méně obvyklou trasou s minimem turistů. Končíme v Rushanu odkud bereme jeep do Dushanbe.
Podnebí:
Sucho, teplo. Zima mi byla jen při sjezdu z Ak-Baital Passu. Za celou dobu nepršelo. V nižších polohách nás trápili komáři.
Víza:
Ambasáda v Německu. Dá se vyřídit poštou, není nutná osobní návštěva. Cena 50Eur+10Eur na zpáteční poštovné. Platnost 30 dní, je třeba v žádosti udávat termín příletu/odletu.
Měna:
Tádžický Somoni (TJS). Kurz v době pobytu 4,9TJS/1USD
Ubytování:
Po trase u místních. Buď jsme hledali ceduli "homestay" nebo jsme se zeptali a někdo nás vzal k sobě domů. Cena 50TJS/osoba/noc včetně večeře a snídaně, k večeři je nejčastěji "ovčí vývar" s chlebem.
Ve větších městech (Khorog, Murgab) cena trochu vyšší. Jen jednou, před sedlem Ak-Baital, spíme pod širákem. Nakonec se ukáže, že zbytečně, před sedlem byl ještě jeden dům.
Jídlo:
Snidaně a večeře s ubytováním. Chleba jsme kupovali po snídani od domácích, na vesnicích se v obchodě koupit nedá. Na samotné Pamir Hwy se daly základní věci koupit v obchodech.
V údolí Bartang se nedalo koupit téměř nic (leda mouka a olej), jedli jsme zásoby z Murgabu.
Voda:
Na kole jsem vozil asi 2,5l upravené Sanosilem. Vetšinou jsem nedodržel předepsanou dobu působení, ale nikdy jsme se nedostali do stavu, že bychom museli nabírat z pochybných zdrojů.
Ráno a večer čaj u místních.
Turismus:
V plenkách, tomu odpovídá i vybavení pro turisty. To byl ale důvod, proč jsme sem jeli.
Po trase Pamir Hwy jsme potkali odhadem 20-30 cyklistů a pár motorkářů. V údolí Bartang 2 cyklisty (z toho 1 čecha na tříkolce) a jednoho motorkáře.
Přesun k Pamíru:
Trasu Dushanbe - Kali-khumb jsme absolvovali jeepem, který funguje jako hromadná doprava i pro místní. Celkem nás v historické Toyotě Lancruiser cestuje 8 včetně řidiče.
Cena 230TJS/osoba včetně kola. Protože se k nám na přesun přidává španěl Juan Carlos, vezeme na střeše 3 kola. Cesta celkem utrpení, 350km za 10,5hod, tomu odpovídá kvalita silnice.
Tádžici:
Lépe řečeno pamírci, protože ti obývají Pamír a v nedávné minulosti s tádžiky válčili. Možná i díky minimu turistů hrozně milí a ochotní. Když jsme nenašli homestay stačilo se
zeptat v obchodě a vzali nás k sobě domů. A potom jsme jim museli peníze za nocelh nutit. Vyznáním "Ismaili muslimové", na pohled nemají s klasickým islámem mnoho společného.
Na začátku (Khorog), kde je turistů víc, už to taková idyla není. Ale i tam bez problémů.
Vybavení:
Řetěz, duše, plášť, lepení, nýtovačka na řetěz, cyklonářadí s inbusy, špice.
Sítě:
Internet je asi dostupný ve městech na začátku trasy - po Khorog. Dál už nic. GSM je po trase Pamir Hwy, v údolí Bartang nefunguje ani telefon.
|
|
