Den první: neděle 24.8.
Les Houches (1007m) - Baraque Forestiere des Arandellys (1757m) - Le Nid d'Aigle (2372m) - Baraque Forestiere des Rognes (2768m) - Refuge de Tete Rousse (3187m)
Kolem osmé hodiny ráno přijíždíme autobusem ke kostelu v Les Houches. Plní odhodlaní a s plnýmy batohy (odhadem kolem 20kg) vyrážíme napřed kousek po silnici a pak už začíná lesní cesta s cedulí "Access forbidden". Začátek, až skoro do výšky 2077m kde se napojujeme na trasu zubačky Tramway du Mont Blanc, je celkem příjemná lesní cesta s postupně řídnoucími stromy. U Baraque Forestiere des Arandellys je první (a jak se později ukáže až po Tete Rousse poslední) příležitost doplnit vodu, vřele doporučuji ji využít. My jsme to neudělali a celou druhou půlku dnešní trasy jeli nasucho. Další úsek po Le Nid d'Aigle (konečná stanice zubačky) vede podél kolejí. Trochu nepříjemnější část, po malých kamínkách se nejde moc dobře. Procházíme i jedním tunelem, ale dá se obejít kolem. Celou cestu až po Le Nid d'Aigle jsme prakticky nepotkali člověka, což si zde ale bohatě vynahrazujeme, protože z každé zubačky se vyvalí kordon lidí. Naštěstí ne všichni míří na vrchol, většina si prohlídne okolí případně vyšlápne někde k Baraque Forestiere des Rognes. Od konečné zubačky vede už kamenitá cesta prakticky až k Tete Rousse. Poslední úsek k chatě už toho mám celkem plný zuby, nevím jestli kvůli dehydrataci, batohu, výšce nebo všemu dohromady. Jak se později ukáže, po fyzické stránce možná nejnáročnější úsek naší cesty, i když stejná trasa dolů taky nebyla moc příjemná (alspoň pro nohy). U Tete Rousse nám zbývá přejít ještě kus sněhového pole a už jsme tady. Je asi 16hod. Stan stavíme kousek od chaty pod stěnou na Gouter. Na uchycení stanu je tu spousta kamenů, kolíky netřeba. Uvaříme něco k jídlu, naštěstí tu teče voda z rozpouštějícího se ledovce, takže není třeba ohřívat sníh.

Den druhý: pondělí 25.8.
Refuge de Tete Rousse (3187m) - Aiguille du Gouter (3863m)
Noc byla dobrá co se týče tepla (bylo pod mrakem), ale i tak jsme toho moc nenaspali. Kolem druhé v noci sledujeme nadšence, co se vydávají na výstup na Gouter/Mont Blanc při světle čelovky. My nemáme kam spěchat, v plánu na dnešní den je jen dostat se na Gouter, což je podle zjištěných informací nejnáročnější a nejnebezpečnější část výstupu. Vyrážíme až kolem 9:30. Známý kuloár s padajícím kamením je hned na začátku trasy kousek po nástupu na skálu. Přes kuloár je natažený lano, ale nedalo s k němu přijistit, protože bylo asi 3 metry vysoko a úplně mimo vychozenou trasu. Úsek mi nepřišel tak hroznej, stačí si počkat na okamžik kdy nic napadá. Větší problém jsme měli při přechodu ze sněhu na skálu, kdy padající kámen málem sestřelil Peťu. Šli jsme bez navázání na lano i bez maček, i když většina lidí je používala. Myslím, že jsou užitečné až v horní části, kde už začíná být stezka pokrýtá sněhem, ale kde je zase možnost se přijistit k fixním lanům. Lidí míjíme celkem dost, hlavně v některých úsecích, ale nepřijdou mně nijak bezohlední apod. Celkem v poklidu se vyhýbáme, možná i proto, že sami nikam nespěcháme. Asi v 12:30 jsme u Gouteru. Výstup nebyl moc náročný, ale už je cítit míň kyslíku. Zbyl na nás záhrab, který jen lehce upravíme a stavíme stan. Po následujích několik hodin jen rozpouštíme sníh (hlavně na pití na dnešek i zítřejší výstup). V době našeho příchodu se zdá, že tu bude pár stanů, ale lidi postupně chodí až do večera, takže nakonec je tu celkem pěkný stanový městečko. Na info centru dole v Chamonix nám řekli, že je tu zákaz stanování, ale ten se vztahuje jen na bezprostřední okolí chaty, jinak se stanuje kousek nad chatou. Předpověď počasí je na dopoledne výborná. Snažíme se všechno na výstup nachystat večer a asi v 20:00 jdeme spát.

Den třetí: úterý 26.8.
Aiguille du Gouter (3863m) - Refuge-Bivouac Vallot (4362m) - Mont Blanc (4807m) - Refuge-Bivouac Vallot (4362m) - Aiguille du Gouter (3863m) - Refuge de Tete Rousse (3187m)
Budíček ve 2:00. Z vyhřátýho spacáku se do mrazivé noci nechce ani trochu. Před třetí ale nakonec vycházíme. Bereme ve dvojci jen jeden batoh s pitím a trochou sladkýho k jídlu. Zjišťuju, že se mi vybily jedny baterky do čelovky a proto vyrážím potmě. Asi 2x si přisvítím, ale jinak do celkem bez obtíží projdu bez světla. Cesta na vrchol se skládá ze 2 kopců - první kopec na Dome du Gouter, odkud se cesta mírně zhoupne k Vallotce, a po ní následuje už kopec až na Blanc. Na Dome du Gouter se mi jde celkem dobře. Z vrcholu se nám naskýtá první výhled na celý masiv Mont Blancu. Nádherný výhled, který poněkud kazí fakt, že čelovky lidí před námi vyznačují co nás ještě čeká. Druhá část už tak dobrá není, v prudších kopcích toho začínám mít dost. Tempo ale není moc vysoké, protože jdeme v "koloně" lidí. Konec mi připadá bez konce, ale před půl osmou konečně dav lidí stojí - jsme tu! Kromě lidí je tu navíc hrozná zima (alespoň mně). Udělám pár fotek a zbytek doby na vrcholu se spíš snažím zahřát. Cesta dolů už ubíhá podstatně líp. Ještě se vyhýbáme s pár opozdilci, jinak má většina lidí stejnej směr. Před 11:00 už jsme zpět u stanu. Místo vaření leháme do spacáku, ale spát se stejně nedá. Odpočinek nic moc. Vůbec se nám nechce absolvovat ještě balení, sestup k Tete Rousse a stavění stanu. Ale nakonec přece kolem čtvrté hodiny odcházíme, což se ukáže jako výbornej nápad. K Tete Rousse dojdu odpočatější, než když jsem ležel ve stanu u Gouteru. Cesta probíhá bez problémů, ani lidí moc nepotkáme. Menší množství lidí po cestě (až na vrcholovou část na samotný Blanc) přičítám hlavně tomu, že výstup nejdeme úplně klasicky. Většina lidí míří první den od zubačky na Gouter a druhý den vrchol a zpět k zubačce, z čehož vyplývá doba pohybu na jednotlivých úsecích. Druhou možností je, že na konci srpna už není sezóna českých turistických zájezdů o kterých jsem četl nemilé věci. V 18:00 už stavíme stan u Tete Rousse, kde výrazně ubylo sněhu a místo pro stan musíme trochu hledat. Jinak si užíváme znovu dostupné tekoucí vody a snažíme se doplnit trochu tukový zásoby, noc bude chladná.

Den čtvrtý: středa 27.8.
Refuge de Tete Rousse (3187m) - Baraque Forestiere des Rognes (2768m) - Le Nid d'Aigle (2372m) - Baraque Forestiere des Arandellys (1757m) - Les Houches (1007m)
Mrazivá noc, ale vyspal jsem se výborně. Největší nepříjemnost ze sestupu nás čeká hned na začátku, kdy je nutné přejít sněhové pole od Tete Rousse na skálu - všerejší tání tu vytvořilo celkem pěknou ledovou skluzavku, po které by se dalo sjet až někde do údolí (viz. foto 23, přechází se od chaty víceméně vodorovně doleva). Zbytek už je celkem opakování prvního dne, jen zkopce. Nejmíň příjemnej je opět úsek podél zubačky. V 15:30 si dáváme závěrečný foto u kostela v Les Houches.

Info:
Kemp: Le Granch Champ v Les Bossons, 22,5€ pro 4 osoby za noc. V ceně byli i lístky na bus, který nás odvezl do Les Houches.
Cesta: Štíty (Šumperk) - Chamonix asi 1250km, skoro celá trasa je po dálnici (Praha - Norinberg - Karlsruhe - Bern).
Náklady: pojištění (490Kč), cesta (cca 2500Kč), kemp v Les Bossons (17€ - 3 noci) a to je asi vše.
Počasí: předpověď počasí vyvěšovaná i na chatách u Mt Blancu.

Mapa